#14 Zombie, horor, příšery

#14 Zombie, horor, příšery

 

* Krepový papír * Růžová a hrobník * ” Svíííst!” * Leoš a Marek Eben * Sedmiminutový proslov * Bezpečnostní systém * Spánek s koštětem *

 

 

Čím více se blížila “zkouška dospělosti” (nevím proč se tomu tak říká, já se teda po úspěšném složení maturity cítil všelijak, jen ne dospěle), tím víc byla znát nervozita na spolužácích i mně samotném. Je to zvláštní rovnice, kterou ale narozdíl od – rovnice o dvou neznámých – dokážu pochopit. Jediným zpestřením od neustálého koukání do učebnic (těm chytřejším stačil svatý víkend) a maturitních otázek vypracovaných mnoha generacemi před námi, byl ples.

Náš večírek se nesl ve stylu zombie, horor, příšery a tím odpovídala i výzdoba celého sálu. U stropu se vesele pohupovalo několik červených a žlutých balónků a kolem světel visely růžové fábory z krepového papíru. To vše naznačovalo, že v našem kolektivu jsme nebyli úplně jednotní v názorech a příprava plesu nestála jen peníze, ale především hodně sil, sprostých slovíček a ukončených partnerských vztahů.

Jak se sluší a patří, celý program začal předtančením. Na hudebně pěvecký motiv známého vlastníka umělého obličeje a Neverlandu, jsme začali v pohupování se a imitovaní zombíka vylézajícího z rakve. Jelikož nikdo z nás nedělal hrobníka, nelámali jsme si hlavu s tím, jak ve skutečnosti tyto posmrtné bytosti chodí, a proto bylo naše vystoupení velice autentické. Ti pozornější si mohli všimnout, že ne všechny naše variace byly choreograficky stejné, jako u zbytku tanečníků. Kdo pátral dál, zjistil, že o hodinách tělocviku jsme před “pojďme cvičit nástup”, dávali přednost “vyndej dvě brány a merunu”.

Po vystoupení i místních mažoretek, které k naší velké nevoli hned po vystoupení odchazely se svými příteli, se vybalil velký červený koberec. Mikrofonu se ujali moderátoři plesu (Leoš Mareš a Marek Eben) a postupně vyvolávali jména spolužáků. Protože jsem byl až na konci abecedy, stihl jsem se ještě porozhlédnout po davu. Mezi fotografem a babičkou spolužačky stál Štefi. Tehdy jsem zřetelně viděl, jak mu slza stéká po tváři. “A pro šerpu si jde takééé: Vojtěch Říha”, zamumlal Leoš a já vykročil. Příjemně jsem si pochodoval při zvuku jazzové klasiky, když tu vidím, jak se Štefanec, schován za fotografem, připravuje k hodu. “Svíííst!!!”, prolítla mi kovová desetikoruna těsně nad pravým okem. “Hajzlík, mířil na hlavu. Kdyby to byla alespoň dvacka!”, prohodil jsem a usmál se do objektivu. Pak jsem dostal krásný kubánský doutník z Číny a podal si ruku se svou třídní učitelkou, předstírajíc tak výborné vzájemné vztahy po dobu studia.

Když bylo všem formalitám učiněno za dost, vylezli jsme na pódium a jali se proslovu. Nejdříve mluvila spolužačka a já ji doplňoval pár lživými dovětky. Potom jsem si vzal mikrofon a s vědomím brzké maturity děkoval učitelskému sboru. Když už jsem si dostatečně zvedl výslednou známku u čtyř maturitních předmětů, předal jsem slovo panu řediteli, který řekl to samé, jen hovořil o sedm minut kratší dobu než já.

Ples byl v plném proudu, pivo stále v sudech, a tak se půlnoční překvapení odehrálo až kolem druhé. Imitátor Michaela Jacksona byl uprostřed svého vystoupení, když v tom k němu přitancoval Škrtič (znám z #9 a #11) a snažil se ho políbit, uškrtit nebo mu něco pošeptat. Jak to bylo doopravdy se už nedozvíme, jelikož byl kamarád dobrovolně odnesen čtyřmi vyhazovači.

Kolem třetí hodiny mě probudila paní správcová objektu, ať jdu okamžitě vyřešit rozbitý bezpečnostní systém, který jsme zaručeně poškodili během večera. Rozhlédl jsem se po sále a nikoho nespatřil. Upustil jsem tedy koště, kterým jsem před usnutím zametal mince a které jsem ve spánku objímal a jal se vyjednávat. “Dojdu najít spolužáka a přijdeme za vámi!”, uklidnil jsem správcovou a vyslechl ještě cenu za nový bezpečnostní přístroj.

Přiběhl jsem do prázdné šatny, otevřel okno a vyskočil na zmrzlou kolonádu. Sníh hlasitě křupal a já sledoval dveře, zda-li paní vedoucí nevyletí i se svým systémem. Dal jsem se do běhu a po chvíli rozeznával halogenový blikot. Savoy. Chalupa na obzoru!

/Vojta/

Sdílejte nás dál:

3 comments on «#14 Zombie, horor, příšery»

  1. Magdaléna napsal:

    ztratila jsem mobil, nebo spíš – nemám ho. Píšu sem, omlouvám se, nic horšího mě nenapadlo, ale nevím, jak jinak tě kontaktovat.zoufalé ženy dělají zoufalé činy…v úterý na repríze!

  2. Dubious cat napsal:

    počkej Vojto, tys byl na plese ještě ve 3? Že jsem tě nepotkala, já tam totiž jako jediná s Bohdanou uklízela, v horečce, a tebe se pamatuji fakt hodně opilého už od půlky plesu, kde ses schoval?:D
    Správcová byla dost protivná, já sotva chodila a ona pořád buzila. Dobře, žes utekl. Ještě by si tě tam nechala jako rukojmí místo alarmu..FAKT TRAPAS: :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>