#11 Píšu si: Zásoby nedělit nulou!

#11 Píšu si: Zásoby nedělit nulou!

 

* Zvuk silného motoru * Horký řidičák * 3 děvčata v autě a MIG *  Rituální muzika * Útulná chatka 15+8+kk+2*3 * Nevhodná obuv * 21:23 * Stav TT *

 

 

Na páteční večer byl naplánován odjezd skupiny A (já a několik děvčat) z poděbradského nádraží. Bylo 18h a se skupinou A jsme netrpělivě čekali na odvoz. Z dlouhého ticha se z ničeho nic vynořil zvuk silného motoru (o výkonu jedonoho handicapovaného koně) a ze zatáčky se v 15km/h rychlosti vyřítil smykem Vojta Říha s jeho horkým řidičákem a rozkvetlou Škodou 120.

Jelikož jsme měli v autě 3 děvčata, cestou do Krakonoš se v autě nic zajímavého a úsměvného nestalo. Já seděl na místě spolujezdce a aby řeč nestála, otevřel jsem si plechového kozlíka a zavelel do zadních partií vozidla, že se bude zpívat! Následně jsem do virtuálního CD přehrávače vložil imaginární kompaktní disk kapely MIG 21 a předstírali jsme poslech. Aby tato představa byla co nejvíce realistická, ujal jsem se orální simulace trianglu, trubky, varhan, elektrické kytary Gibson se zkresleným zvukem a zpěvu. Vojta si vzal na starosti klasickou rytmickou složku: bicí – formou beatboxu (proto řídil v boxerských rukavicích) a v mezidobách zpíval vokály a dvojhlasy. Děvčata s křečovitým úsměvem na tváři (vypadaly jako tři živí smajlíci) simulovali zainteresovanost do naší rituální muziky a marně se snažily otevřít zadní dveře a spáchat sebevraždu vyskočením z jedoucího vozidla v rychlosti 17 km/h (ano, zrychlovali jsme).

Již po dvou hodinách tlačení auta přezdívaného “Schade” z Jičína do cílové vesničky nedaleko Jilemnice se před námi konečně rozsvítila obrovská vila o dispozicích 15+8+kk+2*3, které Vojta z legrace přezdíval “chatka”. Jelikož se tato stavba nacházela uprostřed strmého kopečku, zaparkoval Vojta svou Shadesku na silnici asi 150 km severním směrem nad ní. Profesionálně jsem otevřel dveře (které mi zůstaly v ruce) a svou zimní polobotkou se probořil po kolena do sněhu. “Vojto, ehm, taky jsi mi mohl říct, že tady máte sníh”, rozzlobil jsem se (v únoru! na horách!) a přebrodil se ke kufru (pamětníci vzpomenou, že u tohoto modelu se kufr nacházel ještě v přední části vozidla). Vytáhl jsem si svůj batůžek a basu piv, kterou jsme museli přepravit do chaty. Vojta vyndal druhou basu za stejným účelem a konečně holky si vytáhly své kabelky v podobě čtyř kufrů a dvou krosen, z nichž v jedné se nacházelo pouze líčení (to víte, 2 noci na chatě, kde za celou dobu pobytu nepotkáte krom srnky a kadibudky živou duši).

Vzhledem k tomu, že venku už byla naprostá tma a veřejné osvětlení používají v nejmenované vísce pouze na Vánoce, čekala nás dlouhá cesta bílou pustinou zahalená do tmy. Pěší tůru nám poměrně urychlil rozjařený šotek Vojta, který mi zvesela házel sněhové koule pod nohy tak dlouho, dokud jsem po jedné z nich neuklouzl a spadl se dvěma basami piv, čtyřmi krosnami a třemi kolegyněmi v náručí (ano, Vojta nesl pouze zmiňované koule!) tak nešťastně, že jsme se skutáleli za doprovodu Vojtova smíchu téměř až k chatě. (pokud si nyní představujete nějakou animovanou scénku z Toma a Jerryho, tak přesně tak to skutečně vypadalo).

Po příchodu do chaty se šli všichni převléknout do teplého oblečení. A jak vedoucí expedice na Severní pól Čech Karel Němec ve slavné Cimrmanově hře zapomněl zásoby jídla znásobit dvěma, já jsem se pro jistotu své zásoby teplého oblečení nebál vydělit nulou, proto jsem se improvizovaně musel převléknout do duhových pestrobarevných ponožek, Vojtových trenýrek, tepláků po jeho tátovi, a erární průhledné noční košilky místo trička. V tuto chvíli dorazila na chatu i skupina B, která se skládala z Škrtiče (znáte z dřívějších příhod) a .. a to jsou z jeho party vlastně všichni. Společně jsme usedli k velkému stolu a konečně se začaly hrát švindlované říhohry, kde neměl nikdo šanci na výhru. (pozn. red. – já jsem ve výše uvedeném oblečení vypadal jako bych prohrál ještě dřív, než se začalo hrát).

Musím říci, že jsme zvolili chvályhodnou taktiku, jak děvčata se Škrtičem opít: Pro začátek jsme zvolili složité, rafinované hry, u kterých museli být neustále ve střehu a u kterých jsme si byli jisti, že nemají šanci vyhrát (viz. hra zmíněná v našem silvestrovském příspěvku). Bohužel se nám tento cíl podařilo splnit rychleji a intenzivněji než jsme sami předpokládali, přičemž veškeré osazenstvo odešlo v 21:23 spát pro stav “mám už dost”. Jediný, kdo zůstal na place nebyl nikdo jiný, než my s “šotkem”. (Zpětně musím uznat, že strategie nebyla domyšlena úplně šťastně.)

Nu což, když už jsme tam takhle zůstali, tak přeci nepůjdeme spát, řekli jsme si a pokračovali v hraní her, kterým jsme postupně ubírali na náročnosti. Do doby než padla láhev Becherovky a Citruse jsme vášnivě hráli Červená bere, po čemž jsme plynule přešli k české klasice: Záchod. No a po druhé dopité base jsme už jen házeli kostkou tak dlouho, dokud nepadla šestka a my se mohli napít.

Po tomto večeru, kdy jsme se vrátili do dětských let, nás naši kamarádi ráno nalezli na schodech v TT stavu. Já jsem měl na růžích ustláno na prvním schůdku a sportovně nadanější Vojta dokonce na schůdku číslo 3. (o 4 schody níže, než se nachází onen schůdek pro optimální teplotu piva).

Po probuzení jsme zpytovali svědomí a tentýž večer jsme skončili naprosto stejně – s jediným rozdílem, že jsme tentokráte své hlavy nedonesly už ani na výše uvedené schůdky, nýbrž na práh do dveří propojující koupelnu se záchodem.

/Štefi/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>