#51 Trošku jiná kniha džunglí

#51 Trošku jiná kniha džunglí

 

* Teen day * Potvrzení hosté * Akce bude veliká jako celá Afrika * Tady hlídám já! * Rekonvalescence * Noční dobrodružství * BAF * Pije, nebo již nežije * Šokující probuzení mezi vlky *

 

 

Koncem devatenáctého roku mého života se nezadržitelně blížil můj poslední “teen day”, který jsem hodlal o den později spolu s kamarádkou Hedvikou, jež slavila stejné jubileum, velkolepě oslavit. Pro tuto párty jsme po dlouhém přemýšlení vymysleli nekonvenční název “Narozeninová oslava”.

Jelikož jsme oslavu plánovali skutečně megalomansky, pozvali jsme na ní cca. 50 lidí.. (Však znáte to, pozvete 50, reálně přijde 10..) Nicméně když nám na facebooku účast potvrdilo 80 lidí, poměrně nás to zaskočilo.

Původní přírodní plán “vezmem dva stany a láhev šampusu” jsme byli nuceni na poslední chvíli mírně přepracovat a nakonec jsme v tajemné vísce na Sázavě pro jistotu pronajali celou sokolovnu, objednali sud piva, nespočet vín, grilovaného, občerstvení a kvalitní hudební ozvučení s karaoke. Vše bylo připraveno!

V té době jsme ještě Facebook vnímali jako náboženství 21. století, aneb “co na něm psáno, pravda jest”. Když ale z potvrzených hostů skutečně přijelo pouze oněch deset lidí, vzhledem k počtu nevypitého alkoholu se z oslavy stala najednou akce dvounoční.

Z první noci si pamatuji až ranní probuzení na karimatce u vchodových dveří do sokolovny, kdy jsem měl na zádech přilepenou cedulku: “Tady hlídám já”. Ostatní posádku jsem našel ve spacácích od pódia, přes schody, taneční parket až po malý kobereček pod pípou (ano, zde vrněl Vojťulín).

Po celodenní rekonvalescenci v místní hospodě mi Vojta vnukl myšlenku noční bojovky na místní hřbitov, abychom trošku postrašili zúčastněná děvčata.

Dohodli jsme se s komplicem, aby přesně o půlnoci shromáždil všechny pařící děvčata a vydal se s nimi ze sokolovny směrem ke hřbitovu. Hodinu před půlnocí jsme si s Vojtou vzali flašku na cestu a vydali se hledat ty nejstrašidelnější místa k úkrytu, kde jsme měli v plánu děvčata strašlivě vystrašit. Když jsme dorazili na hřbitov, rozhodli jsme se rozdělit, aby se každý mohl ukrýt na jiné místo.

To nebyl dobrý nápad, stejně jako, abych držel po celou dobu čekání na “oběti” flašku já.

Nutno říci, že více než hodinový časový předstih před vykročením děvčat ze sokolovny byl poměrně dlouhý, což se také odrazilo na velmi rychlém klesání obsahu láhve a stejně tak na klesání mých očních víček.

Děvčata svítíc si tajemnou svící na cestu skutečně dorazila na hřbitov, kde na ně po chvíli dechberoucí chůze za zvuku hejkala a hororového disharmonického staccata filmového smyčcového orchestru vybafl děsivý Vojta, který vylezl z uzavřeného hrobu. Poté se Vojta ke skupině připojil, a jelikož sám neznal mou strategickou pozici úkrytu, napětí na hřbitově by se v tu chvíli dalo krájet. Po 15ti minutách napětí postupně začalo upadat a po více než půl hodině by ho už sotva někdo rozkrojil.

Po hodině bloudění a prohledávání hřbitova již všichni začali tušit, že zde něco nehraje a začali mé jméno volat nejen akusticky (i přes telefon) – bez úspěchu. “Nu což, buď se vrátil do sokolovny a baví se na náš účet a nebo už je stejně asi mrtvej a nic s tím nezmůžem,” prohlásil Vojta, čímž pátrací akci po svém nejlepším kamarádovi ukončil a vyrazil se zbytkem party zpátky do víru alkoholové zábavy..

Po zhruba čtyřech hodinách mě v mé kulišácké skrýši v roští za hřbitovem mezi mladými vlčátky probudila vlčice, olizujíc mě po tváři. Dlouze se na mne zadívala a pravila: “Tobě budu říkat Mauglí!”

/Štefi/

 

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>