#8 Tři, dva, jedna..

#8 Tři, dva, jedna..

 

* Důchodci na ledu – Punč bez ledu * Obrázek pana Lady * Charizzard Šrouborohý * Houbař a metr prašanu * ” Vytři koupelnu! ” *

 

 

(Part 1)

Dny pomalu plynuly a my se v našem vyprávění dostáváme o pár měsíců později, konkrétně do zasněžených Poděbrad. Šli jsme zrovna s Fancem po kolonádě a sbírali na rozbředlém sněhu uklouznuvší lázeňáky, kteří se snažili doběhnout na nádraží ke svému vlaku. Naše myšlenky směřovaly ke konci prosince a především velkolepé oslavě svátku pana Silvestra. Po vyzvednutí i posledního důchodce, který doplatil na zamrzlou kaluž před chodníkem do kavárny, jsme vkročili do spoře osvětlené místnosti a objednali si dva punče bez ledu. Jediné co jsme věděli bylo to, že Silvestr chceme slavit pohromadě. Potřeba bylo vymyslet jen jednu maličkost. Kam pojedeme? U Říhů bylo plno a jiné chaty nepřipadaly v úvahu. Když už vše vypadalo beznadějně a my se smiřovali s tím, že letošní konec roku oslavíme s Karlem Šípem ve společnosti TV Nova a pořadu Mejdan roku z Václaváku, dostali jsme najednou spásný nápad.Vzpomínka mi utkvěla nad naší dávnou kamarádkou (překvapivě z MCD-35,5km-D11) a její chatkou kdesi u Liberce. Punč ještě nestihl vychladnout a už jsme měli obvolanou i vyřešenou chatičku, kamarády, basy, kartáček a karimatku. V cestě za prvním společným Silvestrem nám nic nebránilo.

Do malebné vesničky (jak vystřižené z líbivých obrázků zimní krajiny pana Lady) jsme přijeli těsně před obědem a jelikož času nebylo nazbyt, rychle jsem vymyslel jednoduchou karetní hru, za účelem opít toho nejdůvěřivějšího člena pobytu – Jakuba Štefance. Hra se skládala z paklíků mariášových karet, dvou hracích kostek, pexesa, kvarteta s obrázky farmářských zvířat, pogů a sběratelských kartiček Pokemonů. Štefi postupně tahal z balíčku po své levici a když jsem si vzpomněl, hodil si pro sichr i kostkou (aby hra vypadala ještě více profesionálně a s pevnými pravidly). Osud tomu tak asi chtěl, ale nebohý Jakub tahal velmi hloupě, a proto jsem musel po téměř každé ukončené hře s politováním oznámit: “Promiň, to je špatná kombinace. Piješ!” Můj soupeř mi stoprocentně důvěřoval a sám byl rozezlen, že si vytáhl zrovna kulového spodka, kozu šrouborohou a kartičku s Charizardem plivajícím oheň. “Neštěstí ve hře, štěstí v lásce”, pronesl Štefi (jehož – štěstí v lásce – nepotkalo další dva roky, kdy si choulostivě střežil svůj status: Nezadaný) a pokračoval v krasojízdě.

Pro další plynulý průběh hry jsem raději přinesl většího panáka. Potom ještě většího, ještě, ještě a nakonec jsme se dostali na krásných 0,5 l. Jelikož jsem byl dobrák, podal jsem Štefimu i červeného býka, ať ten čistý líh trochu promíchá. Zvrat přišel ve chvíli, kdy se na hracím stole objevila kombinace hozené šestky, pexesové dvojice a kvartetové pekingské prase. V tu chvíli si kolega (jako už po 12) vyslechl obvyklý ortel: “piješ” a následně spadl pod stůl. Tedy hra byla u konce. Jako správný krupiér jsem zabalil své kasino a vyvedl Štefiho na vzduch.

Pro nezávislé pozorovatele jsme asi vypadali jako dvojice houbařů a sběratelů lesních plodů (borůvky, maliny, lesní jahůdky). Náhodné diváky by od této domněnky mohl zmást pouze metr a půl čerstvě napadaného prašanu. Po krátké procházce, kdy se stalo to, co se stát muselo, jsme zamířili zpět do chaty. Kamaráda jsme uložili ke spánku a pod postel mu strčili kyblík (kdyby se náhodou v noci vzbudil a měl potřebu vytřít koupelnu).

Neuběhlo ani šest hodin a Štefi vkročil do hlavní místnosti. Na tváři mu hrál lehký úsměv a v ruce třímal tři lahváče. Po dvou locích se usadil do křesla a podiveně se tázal, proč se probudil s kyblíkem u hlavy. Vše jsme mu postupně převyprávěli a čekali na jeho reakci. Štefi si příběh poctivě vyslechl a pak naši verzi odmítl, že mu je přece dobře, a tak to není možný. Naštěstí již v tu dobu existovaly primitivní fotografické aparáty a proto se zachovaly i důkazy. Stačilo zhlédnout jen první dva snímky a naše verze příběhu byla potvrzena. “Trošku jsem se opil, no “, prohodil prohraný hráč a vypil zbytek lihu, který mu zbyl. Tehdy jsem se poprvé přesvědčil o Štefiho tvrdosti jater.

Čas neúprosně tlačil a fakt nekecám, půlnoc se kvapem přiblížila.Všichni jsme se chytli kolem ramen (jako náš hokejový tým při samostatných nájezdech na MS v roce 1977 ve Vídni) a začali sborově pokřikovat.

Pět, čtyři, tři, dva, jedna..

/Vojta/

foto: www.yirina.net

Jak náš Silvestr dopadl dál? Co se dělo po půlnoci? Proč se na čerstvě napadaném sněhu před chatou objevila rudá krev? Odpovědi již brzy v Silvestrovském pokračování: #9 Bob na trati!

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>