#38 Plaváčci

#38 Plaváčci

 

* Síťka proti moskytům * Žeton do sprch * Vytetovaný mořský koník * Rybolov * Obhlédnutí jezu * Ženská ňadra * Plavající Tuzemák * Noemova Archa * Robin Olej a rychlostní silnice R 34 * 

 

 

… navazuji na druhý den našeho vodáckého dobrodružství. (V noci se krom – sesazení kapitána lodi Štefance – nic zvláštního nestalo.)

Druhý den ráno jsme si (z důvodu předpovědi silného větru a velkých vln) chtěli přivstat. A proto nás budík začal z našich spacáků tahat už kolem poledne. Než ale stačila dohrát první sloka líbezného soundtracku Titanicu ze Štefiho mobilu, stihli jsme znova oba usnout. Teprve v pasáži, kdy si Leonardo plave v Severním ledovém oceánu a do hudby se přidává žesťový orchestr, až tehdy jsme otevřeli oči a rozepnuli síťku proti moskytům.

Naše první kroky vedli do umývárny a následně přes celé tábořiště zpátky k pokladně, kde jsme si zakoupili jeden žeton za 9,50,- na který jsme zapomněli. Celou cestu jsme absolvovali pouze ve froté županech, čímž jsme si vysloužili potlesk od skupinky táborníků, sedících kolem vatry zpívajíc: “Na Okoř je cesta” . Když jsme celou trasu prošli ještě jednou (abychom upozornili obsluhu, že teplota vody je srovnatelná s bazénkem, do kterého se ponoříte po vyběhnutí ze sauny), konečně jsme vhodili žeton do výherního automatu.

Štefi si napustil vanu a já vlezl do sprchového koutu s masážními tryskami. Protože nám bylo líto nezužitkované vody, vzali jsme ještě kanistry od benzínu a napustili si pitnou vodu.

“Je čas vyrazit”, zavelel jsem a potáhl z dýmky. Můj háček zkušeně ponořil pádlo do vody a já si všiml jeho vytetovaného mořského koníka na paži. Protože byl namazán rostlinným olejíčkem, jeho kůže odrážela sluneční svit, a tak jsem byl ozářen a nevšiml si, že již zdoláváme první říční kilometry. Hodil jsem tedy pytlačku do vody a jal se starat o naší večeři. Bohužel jsem ale vylovil pouze žížalu, která sloužila jako návnada, a tak jsem jí dal Štefimu. “Jez!” , přikázal jsem Štefimu a připravoval se na náš první jez.

Byl to jeden z těch nebezpečných jezů – odbornou vodáckou terminologií zvaný “smrťák”

Když jsme si toto vodní dílo prohlédli a zjistili, že je vedle něj křížků, jak na Olšanech, a kolem břehu se opaluje několik místních žen, vyprovokovalo nás to k odvážnému činu. Vzali jsem kanoi a jez obešli po souši. Zrovna když jsme se chystali kocábku posadit na hladinu, můj háček zpozoroval místní opalující se ženu, která se otočila na záda, čímž nám vysvětlila, že krom “obsluhy nahoře bez “, existuje také “opalující se nahoře bez”.

Vlivem několika špatných životních rozhodnutí to byl pro mého kamaráda první kontakt s touto důležitou částí ženského těla a nebyl na to přípraven. Tím pádem nečekal na signál, pustil loď a my se ocitli ve vodním pekle. Proud vody nás hnal a my zahájili záchranou operaci. Plaval jsem znak a pomalu doháněl barel se stanem a spacákem. Když jsem ho obeplaval, konečně jsem si ho všiml – Tuzemák se zachytil o přilehlou větev a tím byla mise ukončena. Se Štefim, který poslední kilometry zdolával na improvizovaném voru, jež si vyrobil z najdi vší pneumatiky, basy od piva a nafukovacího lehátka, jsem se potkal o několik kilometru dál na odpočívadle. Pomohl jsem mu s vorem na břeh a pak mu vynadal!

Když už bylo dost slz a hubování, podal jsem kolegovi kapesník a obhlídl situaci. Krom kopřiv, rákosu a rychlostní silnice R 34 s přilehlou pumpou Robin Olej, nebyl na blízku žádný záchytný bod. Vzal jsem tedy kanoi do jednoho podpaží, Štefiho do druhého, na hlavu barel a vydal se směrem k civilizaci.

(Přesto, že jsme sjížděli Sázavu, překvapilo nás, že na značce označující nejbližší civilizaci bylo napsáno: “Mělník”.)

/Vojta/

foto: meteo_tom-791.blogy.in-pocasi.eu
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>