#3 Naše poprvé

#3 Naše poprvé

 

* Čekání na svozové vozidlo * Sluníčko se přehouplo přes poledne * Čekání na svozové vozidlo * Žádný spěch * Bezpečná jízda do práce * Pisoár na dámských záchodech * Osudné shledání *

 

 

Byl krásný slunný den, přesně 14 hodin a já jsem jako každý slunný den čekal v Poděbradech na nádraží na svozové vozidlo Dacia Logan Combi s nálepkou I’m lovin it!, aby mě dopravilo do mého oblíbeného městečka uprostřed dálnice skládajícího se z benzínky Ó EM FAU a konečně našeho fastfoodového řetězce s venkovním Playlandem (klasická klouzačka pro děti). Na odpolední směnu jsem se těšil stejně jako přesvědčený sebevrah na policejního psychologického vyjednavače.

(Nikdy jsem nepochopil člověka “managera”, který plánuje příjezdové časy svozového vozidla. Každý den bylo v rozpisu napsáno, že ve 14h musí být svozové vozidlo na poděbradském nádraží, nicméně zároveň musí odvést ranní směnu, která končí ve 14h a vzhledem k tomu, že se skládá většinou z mladých zbouchnutých mamč se základkou nebo přivydělávajících si důchodců, převlékání ze sexy McUniforem jim trvá 40 minut, kdy až teprve poté vyjíždí McAuto z McMěsta na nádraží.)

Po 55 minutách zde svozové vozidlo bylo jako na koni a vesele z něj vyskákalo 28 lidí, jako stejný počet animovaných klaunů z groteskně malého autíčka v americké komedii. Z auta na mě již hekticky gestikuloval tehdejší řidič a zároveň vedoucí (tzv. Shift manager) odpolední směny, jež začínala ve 14 hodin, Láďa – to bylo ještě v dobách, kdy autem mohli jezdit pouze manageři (o několik dnů později, jsme již ale poděbradskou dálnici sjížděli s větrem v zádech i my s Vojtou, ale o tom až v některém z dalších příběhů).

Po bezpečné jízdě, kdy Láďa dodržoval veškeré dopravní předpisy včetně pravidel silničního provozu a 15ti minutovou cestu tudíž zvládl za 4 minuty, jsem si šel “odpíchnout” příchod na směnu a potom jsem se šel převléknout do těsného tehdejšího gay-red trička s bílým emkem na boku a pánských upnutých černých elasťáků velikosti S, které se lišily od dámských pouze větším prostorem v rozkroku. Nyní zbývalo již si připnout černý pásek s kovovou sponou se znakem M a rázem jsem si připadal jako Mack (ten červený ze Strážců vesmíru), který je připraven obětovat svůj život pro hladové tlusťochy na Drivu!

Ve stejnou chvíli se mnou na směnu nastupoval “Ohnivý Jan” (zelená jmenovka), kterému byl managerem hned zprvu přidělen úkol vyměnit náplň v pisoárech. Když se Ohnivý Jan po chvíli zarputilého přemýšlení a váhání otázal zpět managera zda tak má učinit na dámských či pánských toaletách, rázem byl tento úkol přiřknut beze slova zkušenějšímu zaměstnanci – mně (žlutá jmenovka).

Asi to tak chtěl sám bůh, ale ve stejnou chvíli byl na směně i Vojta a shodou náhod – fakt nekecám – dostal za úkol pisoáry umýt zevnitř svým zubním kartáčkem. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, když jsem otevřel dveře na zákaznické hajzlíky (pánské) a poprvé Vojtu spatřil. Krásné upnuté černé elasťáky, červené tričko s bílým emkem a hlava až po okraj vnořená do pisoáru. V tu chvíli jsem věděl, že se nevidíme naposled a následně jsem ho s neřízeným výsměchem vyfotografoval svým telefonem, které jsme měli mít během směny zavřené ve skříňce. Poté, co Vojta vyndal ruce z pisoáru, jsme si potřásli pravicí a já jsem do tak čistého pisoáru, že by se z něj dalo klidně i svačit, vložil novou pisoárovou aromatickou vložku s příchutí granátového jablka.

/Štefi/

foto: www.popelky.cz
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>