#1 Mekáč – Connecting People

#1 Mekáč – Connecting People

 

* Ve škole je nuda * Uplatnění na trhu práce * V 15ti to jde těžko * Nadnárodní korporace nabírá nové zaměstnance * První směna * Dodržovat firemní pravidla se nevyplácí *

 

 

Jako by to bylo včéra. Bylo mi sympatických 15 let, puberta v plném proudu, ve škole jsem si poctivě držel titul “Největší raubíř” a neustále přibývalo okamžiků, kdy jsem se doma kopal nudou (do zadku)!

Proto jsem se rozhodl dospět a začít makat. Na trhu práce to pro čerstvého absolventa základní školy není nikdy žádný med a jediný zaměstnavatel, který na mě již od dveří nadšeně mával “předběžným dotazníkem” byl (v tu dobu ještě mnou obdivovaný) strejda Mekáč. “Pracovat pro jednu z největších nadnárodních společností světa, která prodává Hepymíly není úplně špatný start pracovní kariéry”, řekl jsem si. (Nyní bych si za tuto větu urazil hlavu!)

Můj vzdušný hamburgrový zámek z přepáleného oleje se již na první směně zcela zbořil, jelikož místo fajnového crew trenéra “Jirky” (jenž by mi zajisté s úsměvem připomněl, že jsem zapomněl na okurku) si mě vzal do parády samotný “manažer”, kterému se dostalo stejného vzdělání jako v té době mě (ovšem s tím rozdílem, že on zde pracoval již 10 let a byl na vrcholu své kariéry).

Není překvapením, že tito lidé si svůj studijní neúspěch, mladistvou nedomyšlenost a hloupost kompenzují právě na pracovních pozicích typu vězeňský dozor, Sekjůriťák před Disko klubem, jehož nejstarší návštěvníci právě dokončili přijímačky na střední školu a především na vedoucích pozicích tohoto řetězce. Ještě před tím, než jsem dostal svůj první pracovní úkol (vytřít dámské záchody a doplnit ty zvláštní sáčky, nacházející se u každé mísy v blízkosti toaletního papíru – říkejme jim “sáčky na svačinu”), mě tento šikovný “manažer” informoval o pravidlu tykání si mezi všemi zaměstnanci i nadřízenými z důvodu udržování jakési sociální rovnosti mezi kolegy (upozorňuji, že v tu chvíli, kdy se o tomto firemním pravidlu zmiňoval, jsem v ruce držel mop a záchodovou štětku).

Po této věru potěšující zprávě jsem si to zvesela šinul k dámským záchodům, kde jsem zkušeně pozdravil slovy: “Čuuuus” pětašedesátiletou hajzl bábu, která vybírala pětikorunu za využití toalety. Než jsem se stačil představit přistála mi neuvěřitelná facka na tváři se slovy: “My jsme spolu husy nepásly, drzoune!” V tu chvíli jsem se kromě jejího bývalého zaměstnání ujistil v tom, že některá firemní pravidla zde mají trhliny.

Po několika měsících tvrdé dřiny v této pražské restauraci jsem se dozvěděl, že tuto stejnojmennou hamburgrárnu postavili i na dálnici u Poděbrad, což bylo podstatně blíže mému rodnému Kolínu, z kterého jsem do této práce snů dojížděl. Proto jsem se rozhodl přestoupit do McDonald´s Vrbová Lhota (35,5km směr Hradec Králové).

Toto rozhodnutí zcela razantně změnilo celý můj život.. Respektive až tehdy, kdy jsme se poprvé na směně setkali s Vojtou!

/Štefi/

foto: reflex.cz

 

Sdílejte nás dál:

2 comments on «#1 Mekáč – Connecting People»

  1. Dubious cat napsal:

    Ups :) Možná že uklízečky jsou U McD speciální kasta…

    1. admin napsal:

      Po tomto “spálení” jsem tykal pouze vedoucímu restaurace a celému manažerskému týmu – k (nad)uklízečkám jsem si to již nikdy nedovolil! Štefi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>