#16 Já chci žít nonstop!

#16 Já chci žít nonstop!

 

* Na pobřeží Berounky * Halogen na obzoru * Lemur a Makak * Zajíc a Želva * Kroutící se nesmysl * Nitrožilní pervitin * Sobotní školáci *

 

 

O našem pivním privátu, v samotném srdci Poděbrad, jsme již napsali stohy elektronických papírů. Nyní je čas zmínit se o další ubikaci, kde jsme občas znaveni prací hledali odpočinek. Stejně jako Pražáci, kteří na víkendy utíkají na své chalupy při pobřeží Berounky, tak i my opouštěli Mestizo a jezdili směr Savoy.

Tento honosný název nese nejstarší polabská diskotéka, která nás svým neonovým halogenem vítala každé páteční podvečery. U vchodu vás překvapí dva sympaťáci, kteří by z fleku mohli hrát ústřední dvojici v seriálu Prison Break. Jelikož jsme byli známí a vážení hosté, po zaplacení dvou dukátů jsme si mohli vybrat razítko. Makak a Lemur Rudočelý (jak jsme klukům přezdívali) nám natiskli buďto zelenou želvu nebo hnědého zajíce a pro nás to bylo znamení, že můžeme vstoupit.

Hned při prvním zamžourání vám dojde, že moc disco klubů na Nymbursku není, poněvadž v Savoyi se vždy míchaly všechny generace. Kdo chtěl provětrat tělo na osvíceném parketu s Michalem Davidem, musel sem. A tak jste mohli spatřit v koutě popíjející dceru, jejího bráchu marně se snažíc políbit spolužačku na dámské toaletě, jejich rodiče smyslně se krouticí na parketě, babičku nesmyslně se kroutící na parketě a dědu popíjejícího pod barovou stoličkou.

Nutno podotknout, že se Štefim jsme “na chalupu” jezdili pouze v řádně unaveném stavu, abychom si nepamatovali taneční kreace, které jsme se snažili vytvářet. Když už jsme vyběhli na parket, nestačilo nám pouze se kroutit v hloučku stejně opilých, ale my volové museli vyskočit na pódium a tam vedle DJ předvádět choreografie podobné epileptickému záchvatu. Alkohol v našich žilách nás přesvědčil o našem umu a my se tak viděli vedle Vlasty Harapese v Labutím jezeře. Když do toho ještě Štefi začal zpívat, bylo vymalováno. Až pohledy přítomných dívek nám napověděly, že chodit do tanečních je sice fajn věc, ale profi tanečníka to z vás neudělá.

Po tomto našem výstupu se většinou pouštěli pomalé písničky, aby nás hudba nemohla vyprovokovat k přídavku. Bohužel jsme se Štefim do tanečních chodili asi stejně často, jako vysokoškolák na nepovinný seminář z křesťanské liturgie, a proto jsme neuměli ploužáka. Seděli jsme tedy na židlích a pokaždé když se blížila žena a hrozilo že nás vyzve (i přesto že je pánská volenka), předstírali jsme vzrušenou debatu o nitrožilní aplikaci pervitinu, aby se nepřišlo na náš trapas s neuměním kroků tohoto tance.

Když se noc přehoupla v den a my se dostatečně vyřádili, opouštíme Savoy a vycházíme na sluncem prolité náměstí. Cestou míjíme děti spěchající do školy (což je v sobotu divný), lázeňáky kráčející na pravidelnou ozdravnou kůru a městského policistu, co sundává na kolonádě cyklisty z kola.

“Tak za tejden zas na chatu?”, ptá se Štefi. “Asi jó, teď už ale pojďme domů”, odpovídám a pomalu vcházíme do Mestiza…

/Vojta/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>