#40 “Hoj kotě, jak to kvete?”

#40 “Hoj kotě, jak to kvete?”

 

* Vojta odjel * Hledání nových kamarádů * Status na Fejsbuku * Kamarád z Kolína * Pohoštění  pro sedm * Spoře oděný muž na pódiu * Hledání oběti * Neprůstřelná balící hláška *  

 

 

Zatímco se Vojta vesele odjel rekreovat do Brna, já jsem zůstal ve velkoměstě „Sám doma a chudý“.

Jelikož jsem koncem prázdnin již také neměl do čeho píchnout a na výlet do Brna jsem pozván nebyl, urazil jsem se a rozhodl se najít nové kamarády. A kde jinde hledat nové kamarády než v modré Knize tváří na těch internetech (nejsem včerejší a komunikaci na sociálních sítích zvládám na profesionální úrovni).

Když status na mém Timeline: „Je mi smutno, někdo na pokec? 12+“ nezískal během tří dnů jediný komentář natož „to se mi líbí“ (ani z řad kamarádů mého bráchy ze základní školy), rozhodl jsem se oprášit svůj starý telefonní seznam v telefonu. Při listování seznamem jsem si vzpomněl na svého dobrého kamaráda z Kolína, kterého jsem se rozhodl pozvat na skleničku ke mně domů. Jelikož jsme se s Květoslavem již několik týdnů neviděli, shledal návštěvu do Prahy za bezodkladnou a ještě tentýž večer dorazil on… a jeho 7 kamarádů, jež při domlouvání této sešlosti zapomněl zmínit (což by nevadilo, kdybych nepočítal s večeří pouze pro dva).

Mezitím, co hoši večeřeli (podával se Tesco hermelín rozkrojený na 8 dílů, s rohlíkem rozkrojeným na 8 dílů), urychleně jsem se vydal do mého oblíbeného obchůdku „Levný nákup“, kde jsem koupil nejlevnější pančovanou flašku rumu značky „Značkový rum“, jejíž reklamní slogan na láhvi „Vypij mě a uvidíš!“ mě uklidnil natolik, že jsem této značce odpustil i chybějící kolek. Když jsme po mém návratu láhev společně vypili, přestože chlapci večeřeli, byli opití jako by pili nalačno.

Zábava byla v plném proudu a bylo na čase dle slov Květy „jít do ulic balit holky“. Na lov jsme se vydali do nedalekého populárního pražského klubu Retro.

Když jsme vůbec poprvé vstoupili do pražského klubu tohoto formátu, po objednání si klasického piva do třetinky jsme si ceníkovou cenu skutečně za rámeček (ani salámeček) nedali. Cena byla tak nekřesťanská, že se po jejím vyslovení Ježíš musel třikrát protočit na kříži, vstát z mrtvých, dát majiteli klubu facku a opět ulehnout k (snad už) věčnému spánku.

Jelikož jsme po zaplacení tohoto piva již neměli žádné jiné peníze, nezbývalo nám, než jít skutečně balit holky do kotle před pódium, na němž zrovna krásnou spoře oděnou tancující blondýnku střídal … ehm.. no zkrátka spoře oděný třicátník se zlatým zubem – to nám dost nahrálo do karet, jelikož všichni ostatní muži právě v tento okamžik taneční parket opustili.

S Květákem jsme si ihned vyhlídli naši „oběť“. Kousek od nás tancovala věru krásná brunetka, jejíž výrazný kvítek ve vlasech jakoby přímo vybízel k otestování našich pohotových „balících hlášek“.

Nejprve jsem k ní zleva přitančil já a simulujíc profesionální taneční diskopohyby (viz. ilustrační foto) jsem frajersky hodil pohledem po jejím okvětním doplňku a drsným hlasem s pražským dialektem ze sebe vysoukal: „Hoj kotěěě, jak to kveteee? ;-) ;-) ;-)“, na čež se znuděně a znechuceně otočila a odtancovala raději na druhou stranu parketu. / :-( /

Druhý na řadě byl Květouš, který se k ní taktéž nemilosrdně přitancoval (tentokráte zprava), zkušeně ji chytil za rameno a držíc onen kvítek v druhé ruce pohotově navázal komunikaci simulujíc žvýkání žvýkačky slovy: „Tak čim to hnojíííš?“, což už na slečnu byla zřejmě moc silná slova, a proto se rozhodla klub neprodleně opustit.

Od té doby, jsme jí, milé děti, v tomto klubu již nikdy neviděli. A pokud neumřela, tak tam nechodí dodnes.

/Štefi/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>