#2 Drama na čerňáku

#2 Drama na čerňáku

 

Kečup a hořčice * Nebojácná noha * Pracovník měsíce * ” Dobrou chut’ ” * Sto kilová Věrka” * Na konci tunelu * Nová štace *

 
 
Štefi již své začátky popsal a já mohu potvrdit, že fakt nekecá! Nyní je řada na mě. Má kariéra začala stejného roku, co Štefiho, pouze o pár zastávek podzemní drahou (dnes se tomu říká metro) dál. Mou první štací byl zbrusu starý McDonald´s na parkovišti u Černého Mostu, mezi profíky z branže označován jako “dvojka”. (pro negramoty -”jednička” byla v obchodním centru a “trojka” v zábavním)

Bylo mi 17, neměl jsem peníze, zkušenosti, vousy ani přítelkyni a nepoznal jsem rozdíl mezi jahodovým shakem a MC´Sunday jahoda. I přesto jsem dorazil na svou první směnu, pyšně si připíchl zelenou jmenovku (značící totálního trapáska v hierarchii McD) a vydal se na kuchyň.

Hned na první směně jsem se naučil mnoho zajímavých věci, z kterých těžím dodnes. Má osobní crew trenérka, která mohla být věkově mou dcerou, přišla s neuvěřitelnou a pro mě novou informací, že v dávkovači se žlutou tekutinou je hořčice a v dávkovači s červenou – světe div se – se nachází kečup. A já hlupák myslel, že je to majonéza. S dobrým pocitem, že jsem dnes nežil nadarmo, jsem se vypravil zpátky domů a těšil se na další směnu.

Dny ubíhaly a já jsem se postupně stával mazákem ve společnosti se zlatým eMkem ve znaku. Za zmínku jistě stojí i má poslední směna v restauraci na periferii Prahy.

Byl jsem zrovna schován v chladícím boxu a předstíral, že počítám omáčky, když tu náhle přibíhá udýchaný zaměstnanec ze stanoviště DT1 (taková ta kukaň, z které se na vás usměje 160 kg pracovnice Věrka a vy si místo 4 cheeseburgerů, na které jste měli chuť, objednáte jeden zahradní salát a odjíždíte rychle pryč) přezdívaný Noha, že byl pravě přepaden. Se smíchem jsem ho vyslechl, poradil mu, ať místo coly pije radši lightku a vrátil se do kuchyně, kde jsem si usmažil svoje maso, které jsem položil na čerstvý salát, ležící na křupavě propečené sezamové housce. Když jsem se chystal na sendvič přidat pár jemně usmažených plátků voňavě slaniny, přiběhla kolegyně z venku, která tam zametala vajgly (na wikipedii též pod názvem: nedopalky) a řvala, že jí nějaká bílá dodávka porazila dva koše. Teprve potom jsme Nohu (později přejmenovaného na: Nebojácného Nožku) vyslechli.

K okénku přijel bílý Volkswagen Transit a místo usměvavého zákazníka prosícího menu číslo tři, si nešťastník Noha vyslechl požadavek na: “Otevři kasu, ty debile, nebo ti ustřelím palici”.

Noha, jakožto pracovník měsíce, nabídl pánům, zda si nedají spíše nuggety a nebo MC’Flurry lentilky. Když se místo odpovědi vynořila hlaveň pistole, zjistil, že tento zákazník asi spěchá. Než omdlel, stihl ještě pánům podat 14575Kč, které měl ve své kase a popřát dobrou chuť. Pokračovaní už pak znáte.

Po výslechu policií, která dorazila 6 hodin po oznámení přepadení, jsem se vydal na nádraží. Kdo zná stanici Praha – Vysočany, jistě mi dá za pravdu, když řeknu, že tak úplně nepatří mezi finalisty soutěže: Železniční stanice roku. Po překročení několika narkomanů a bezdomovců v tunelu (podobný tomu, který vidí lidé při klinické smrti, pouze ve Vysočanech není na konci světlo) vedoucím k nástupišti, jsem se usadil na lavičku na peróně. Tehdy jsem si řekl, že musím se svým životem něco udělat.

Trvalo to pár měsíců, ale naštěstí se začala stavět nová restaurace u nás, na dálnici D11 a tak volba byla jasná. No a v mém dalším “mekáči” (kde při mém působení výjimečně nedošlo k žádnému přepadení) už proběhlo památné shledání.

Pár směn jsme se míjeli, ale zákonitě to muselo přijít.

Jména Stefanec + Riha se objevila (a to fakt nekecám) na jednom rozpisu ve stejný den..

/Vojta/

foto: aktualne.centrum.cz
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>