#39 ČD – snadno a rychle!

#39 ČD – snadno a rychle!

 

* Hodná paní za přepážkou * Přehlušený megafón * Logická návaznost spojů * Happy hour * Úhledně a do komínků * Vlakuška X Letuška * Zpoždení na území cizího státu *

 

 

Otravné a už moc dlouhé prázdniny se chystaly na konec svého funkčního období a já měl před sebou cestu na zápis prvňáčků do mé nové vysoké školy.

Vzhledem k tomu, že jsem byl v Brně pouze třikrát a to vždy na přijímacích zkouškách, těšil jsem se na klidnou jízdu bez stresů a učení.

Vzal jsem si tedy krosnu s igelitkou (do které jsem vhodil kravatu a průvodce s mapou Brna v měřítku 1:1) a vydal se na nádraží.

U pokladny jsem se hezky usmál na výtečně naladěnou prodavačku lístků, z jejíž chování jsem usoudil, že tato dáma chtěla už od školky pracovat za přepážkou a práce u Českých drah byla nejenom jejím snem, ale také životním posláním. Dříve chtěly být mladé dívky princeznami nebo maminkami, v dnešní době ale patrně tíhnou spíše k práci u národního vlakového dopravce.

Když jsem vyřkl cíl své cesty, paní ve skleněné kukani mírně zvýšila hlas, čímž přehlušila zrovna hlásící amplion v čekárně. V tu chvíli začali cestující zmateně pobíhat po nádraží, protože neslyšeli, z jakého nástupiště jim jede spoj.

Důvodem malého nedorozumění byla má neomluvitelná neznalost trati. Nevěděl jsem totiž, zda chci jet přes Havlíčkův Brod a nebo jinou trasu směrem na Pardubice. Hlavním rozdílem je cena jízdného. Nevědomky jsem tak mohl okrást ČD o čtyři koruny, což by mělo bezpochyby fatální dopad na celkové hospodaření teto společnosti v roce 2010. Hned druhý den jsem poslal omluvný dopis generálnímu řediteli teto firmy. Bohužel byl zrovna na měsíční dovolené na Floridě, což jsem zjistil díky jeho rozesmátým fotkám z pláže v kulturním časopise ČD Pro vás, který je zdarma k dostání ve vašich nádražních nosičích.

Aby mi cesta rychle utekla, nakoupil jsem své oblíbené tiskoviny. Literární noviny, naučný časopis 21. století, přírodopisný magazín Koktejl, vědecký časopis Nobel a Blesk.

Nestihl jsem se ani pořádné začíst a už jsem přestupoval v Kolíně. Díky logické návaznosti spojů jsem si v klídku přesprintoval celý podchod, abych poté skočil rybičkou po madlu u dveří, již rozjetého vlaku.

V dobrém rozmaru jsem vešel do vozu a jal vybalovat věci z krosny do úhledných komínku ( spodní prádlo – věci na doma – oděv do teplého počasí – oděv do sychravého počasí). Konstruktéři těchto vagónu totiž bohužel neměli v paměti fakt, že prostor nad sedačkami neslouží k odkládání krabičky od sirek, ale měl by být využit pro zavazadla cestujících.

Když jsem se usadil, přispěchala ihned dáma v slušivé uniformě, kterou vlakový personál označuje jako “Vlakušku”. Jak jsem brzo zjistil, tyto dámy mají se známějšími “Letuškami” společnou pouze koncovku “ušky”.

Tato slečna mi nabídla třetinku piva ze svého pojízdného vozíku, které bylo díky “happy hour” zlevněno na senzačních 64,- . Protože to byla první příjemná osoba, kterou jsem ten den potkal, dal jsem si tři, čímž jsem ve vlaku nechal víc hotovosti, než mě stála zpáteční jízdenka.

Cesta rychle ubíhala a nebýt dvouhodinového zpoždění (kdy jsme čekali na navazující motorový vláček v České Třebové, což nebyla chyba ČD, ale jiného dopravce na území cizího státu, zřejmě Lucemburska) tak bych si ani nestihl vyluštit již třikrát vyluštěné křížovky v mých magazínech.

“Brno, hlavní nádraží”, ozval se příjemný hlas a já bezpečně vystoupil.

Tím dnem se pro mě stali České dráhy (spolu s Českou spořitelnou a Českou poštou) oblíbenou tuzemskou firmou.

/Vojta/

foto: www.zelpage.cz
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>