#17 A vo co..

#17 A vo co..

 

* Konečně rozumný nápad * Lukrativní hec * Biologicky-diskriminační detail * Nenadálý Koncert uprostřed vinice * Dá se odolat? * Nedá! * Trest za prohru *

 

 

Po našich maturitních plesech, kdy jsme dopadli, jak jsme dopadli, jsme se s Vojtou rozhodli udělat jednu jedinou rozumnou věc v našem životě (i zpětně musím podotknout, že jsme od té doby nic tak šíleného a zběsilého nikdy neudělali). Rozhodli jsme se vzhledem k našim studijním povinnostem s přihlédnutím na přemíru konzumace alkoholu, jehož se nám v posledních dnech – no dobře.. měsících – podařilo příležitostně vypít až Aš, uzavřít sázku!

Lukrativní “hec” spočíval v tom: Nepít alkohol až do maturity (tuším, že se teď řada z vás směje nad naší mladistvou naivitou). Kdo by tento “hec” porušil, by se za trest nemohl oholit až do dne konání maturit (3 měsíce). Rád bych zde ještě upozornil na biologicky-diskriminační detail, že Vojtovi za celý týden naroste jeden vous pod nosem, druhý vous na levé tváři v úrovni uší, třetí vous se schová v obočí a poslední vous se uhnízdí na bradě – přičemž tento mladík vypadá jako onkoligicky nemocný kozel (jedenáctka). Naopak mě se za stejné období na tváři vytvoří hustě černý domorodý prales chytající v určitých místech rezavý odstín (zřejmě od častého pití mého oblíbeného nápoje), tudíž je z výše uvedeného celkem patrné, koho z nás by prohra poznamenala více.

Nápad se to zdál rozumný, a tak jsme si plácli!

Celé tři dny jsme úspěšně vzdorovali alkoholovému pokušení, když jsme v pátek odjeli s kapelou hrát na firemní akci do vinařského sklípku uprostřed vinic, vinoucevší na Pálavě. Kromě spousty jídla pro nás (bohužel) bylo připraveno i spoustu pití a jak tomu uprostřed vinic bývá, značnou část z toho tvořila ta nejkvalitnější snobská moravská vína.

Nu.. co si budeme povídat, vzdorovat se mi podařilo pouze první písničku. Po jejím skončení jsem se již aktivně účastnil degustačního procesu, který jsem sám vedl.

Přestože jsem se cítil vinně (v obou významech), po skončení akce jsme skončili s ostatními členy kapely v hospodě v přilehlé vísce, kde nám ve čtyři hodiny ráno výčepní nosil pivo za to, že mu zazpíváme kánonem Kolíne, Kolíne. Tato forma placení se nám zalíbila natolik, že jsme přezpívali snad celý sborník “Já, písnička”.

Večer jsme si sice všichni užili, ovšem bohužel sázka je sázka a já jsem se fakt nekecám oholil až v den mé maturity.

Pro ilustraci – po týdnu jsem vypadal zhruba takto:

/Štefi/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>