#6 Všichni jsou už v Mestizu..

#6 Všichni jsou už v Mestizu..

 

* Kůň pod schodama * Magdaléna s Puebly * Drsný čupíto * Kojot a neprostupný dým * Sláma na botě * Dar od šerifa *

 

 

Ano, ano. Štefi překvapivě dobře popsal naší první akci za hradbami Mek Donalda a je na mně, abych tento fenomén vysvětlil podrobněji. Netrvalo totiž dlouho a veškerá korespondence (složenky, soudní příkazy, pohled z dovolené u Balatonu, exekutoři, reklamní leták z Penny marketu, pozvánka na očkování) chodila na adresu našeho trvalého bydliště:

Mexická restaurace Mestizo, Nám. 5. května, Poděbrady

 

Podnik to býval příjemný a pro naše účely (dát si po práci jedno s pěnou) ideální. Hned na začátku cesty do našeho privátu vás přivítají dlouhé točité schody, které musíte zvládnout stejně tak, jako princ šplhající do té nejvyšší věže za svou milou. Místo draků chrlících oheň, vás mohl nemile překvapit opilý puberťák, který visí přes zábradlí a omluvně zamumlá něco o obsazených toaletách. Když přežijete i tento atak z vršku a šat máte stále čistý, ocitnete se před branou do zámku. V dřívějších dobách tam stával i hlouček stráží (pokuřujíc jointa zelené lehké drogy), který ovšem udatné rytíře pouštěl bez obtíží do hradu.

Když se objevíte v chodbě (naše šatna), jako první vás zaujme odér z drahých cigaret a vůně čerstvých nachos pravě dovezených z mexické Puebly. Za vůní budete jistě směřovat přímo za nosem a to se již objevíte v první místnosti (obejvák+kk), kde se na vás bude usmívat typická Mexičanka s blonďatými vlasy jménem Magdaléna. Po překonání jazykové bariéry si patrně objednáte to nejlepší pivo co točej (plzeň v lahvi) a půjdete si sednout.

Na výběr máte ze dvou možností: Vojtův pokoj nebo Štefiho pokoj.

Ať byste šli v dobách naší „slávy “ kamkoli, určitě bychom se tam společně potkali..a na něco vás pozvali.. (ať dokončím rým)

Sedávali jsme na různých místech, ale jen jeden stůl byl srdcová záležitost! Nacházel se u Štefiho v pokojíku (kde jsem často přespával na přistýlce) a jeho výjimečnost spočívala především v umístění. Stál přímo v rohu, blízko baru, toalety (která byla moc kdy důležitější než bar) a jukebox se nacházel jen pár mil od nás.

Jednoho večera jsme zaparkovali koně dole pod schody a znaveni z práce se vydali za Stellou Artoáš k našemu stolu. Když jsme vešli do salónu, hospoda podivně ztichla. Barmanka Magda něco tiše špitla a začala překotně uklízet všechny skleněné půllitry. Objednali jsme si dvě drsný čupíta a blížili se k našemu stolu. Podlaha hlasitě praskala. Vyndal jsem si párátko z pusy a plivl zbytek tabáku na podlahu. Štefi vzal do ruky foukací harmoniku a začal hrát. Pomalu jsme se blížili k našemu stolu. Dým z cigaret zlehounka plul místností. Kdesi venku zavyl kojot. Pokračovali jsme v chůzi a cestou míjeli ženy, které pod stoly držely své malé děti v náručí. Magda zmizela pod barem. Už chybí jen pár kroků. Za sebou slyším Štefiho ostruhy, jak zlověstně řinčí o parkety. Břink, břink, břink.

A pak to vidíme. Náš stůl. Je obsazen!

„Ty proradní psi“, vyštěkl Štefi a ruka mu sjela k opasku. „Brzdi bratře“, řekl jsem: „Jsou tu civilisti!“ Sundal jsem si klobouk a jedním pohybem ho hodil na věšák. „Dar od šerifa“, prohodil jsem, „nechci si ho zamazat krví.“ Štefi se hrdelně rozchechtal a v tom si nás osazenstvo stolu konečně všimlo. Následoval dlouhý pohled do očí. Mladík v čele našeho stolu tlak neustál a zadíval se do země. Zřetelně jsem viděl kapičky potu, jak mu po krku stékají kamsi za límec. Kap, kap, kap. Kývl jsem na znamení souhlasu a Štefi začal vyjednávat:

„Dobrý večer, budete tu sedět ještě dlouho? My jen, eh, že tu máme rezervaci, ale můžeme jít jinam? Dobře, tak mi půjdeme vedle. Pardon, hezky se bavte.“

Štefi skončil svoji řeč a spokojeně si zapálil doutník. „Nebyl jsem moc tvrdej?“, zeptal se. Poplácal jsem ho po zádech a šli jsme si sednout ke Stelle a čupítům.

Od těch dob se tradovalo, že není nadarmo zahrávat si s největšími esy divokého západu, napříč Mexikem. Drsný bezoký bandita Štefi a kulhající nelítostný Vojta. Dvojka, z které má strach celé Mestizo! WANTED!!

/Vojta/

foto: stavebnipracejurik.sweb.cz
Sdílejte nás dál:

2 comments on «#6 Všichni jsou už v Mestizu..»

  1. Magda napsal:

    Hehe, zdraví Vás typická Mexičanka :)

    1. Tehdejší štamgasti zdraví svou nejoblíbenější barmanku! :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>