#54 Utopenec v Klášteře

#54 Utopenec v Klášteře

 

* JáPéŠtEg * Růůůže z papíru * Pivní kalkulačka * Přesná muška * Tlustý medvídek * Ocelová špejle * Klobása ze zlata * Dáma na kombajnu * Drobek chleba * Čest poraženým *

 

 

Jednoho krásného slunného dne jsem se v prázdninovém opojení dlouze zadíval na kalendář. Pozoroval jsem ho tak důkladně, až sem zjistil, že jeden z našich dobrých kamarádů slaví svátek. Byl to Pivovar Klášter, který nás k naší radosti pozval na svou oslavu piva. Dlouze jsem Štefiho přemlouval, až nakonec kývl.

Protože se to ve čtyřech lépe táhne, sešli jsme se před bránou areálu ve vyšším počtu než obvykle. Tentokrát nás doplňoval náš kamarád z dětství Pan Pé u kterého jsme měli spacáky a družinu uzavíral Pan Eg, kterého jsme pro jeho velkou spotřebu piva vzali jako degustátora.

Když jsme s bonboniérou mířili za Klášterem, zastavila nás cedule hlásající padesátikorunové vstupné. Ihned jsme si tuto cenu pomocí kalkulačky ve Štefiho mobilu přepočetli na počet piv a rozhodli se, že tato oběť nepřipadá v úvahu.
Zrovna když jsme začali kopat tunel a Eg vyvážel první várku zeminy, napadl nás spásný nápad.

Na návsi stála střelnice a v ní stará cikánka pokuřující doutník z baleného tabáku. „Brý den, můžeme si zastřílet?“, pravil kamarád stejné národnosti a vyndal z kapsy pětitisícovou bankovku. Mezitím co stará cikánka věštila Štefimu z ruky blízkou smrt, připravovali jsme se na palbu. Jako první střílel Eg, který netrefil lautr nic, což svedl na boční vítr a silnou nepráskající špejli. Druhým střelcem byl Štefi, kterému jsme ale zbraň ihned odebrali a koupili mu cukrovou vatu aby neremcal. Poté následoval Pan Pé, který sice mířil na nejtlustšího medvídka, ale jeho střela proletěla jen těsně nad pravým okem pokuřující obsluhy, a tak byl prohlášen za nesvéprávného. Jako poslední jsem přišel na řadu já. Přimhouřil jsem levé oko a v duchu propočítával odpor větru, hmotnost zbraně, tloušťku špejle a rychlost vystřelené kulky. Slyšel jsem, jak se za mými zády hromadí zástupy zvědavců a s napětím pozorují co předvedu. Soustředil jsem se jen na papírovou květinu před sebou a tiše odříkával modlitbu. V hlavě mi proletěl celý život. „Teď nebo nikdy“, řekl jsem a zmáčkl spoušť.

„Svíst, svíst, svíst!“, ozvalo se z hlavně a já otevřel oči.

Netrefil jsem vůbec nic. Zvědavci, kteří sledovali můj reprezentační výkon, mě přišli poplácat alespoň po ramenou a utěšovali mě pár vlídnými slovy. Když mi kondolovali i kamarádi, ozvala se cikánka, která nám i přes neúspěch rozdala tři růžičky. „Kuju“, rozloučili jsme se a spěchali ke vstupní bráně.

Tam jsme předali růže třem krásným vybíračkám vstupného a chystali se vejít. „Pánové, pade!“, řekly ty milé dámy a my vytáhli peněženky. Když jsme dostali náramek, sebrali jsme dívkám růže a vítězoslavně vešli na oslavu.

Jako první jsme hledali stánek, kde točí nějaké normální pivo. Bylo to zvláštní, ale v celém pivovaru tekl jenom Klášter. Slevili jsme tedy ze svých požadavku a dali si jich čtrnáct. Po uhašení žízně jsme potřebovali i nějaký ten pokrm. Klobása byla ale dražší, než mé týdenní kapesné, a tak jsme usoudili, že radši zemřeme. Naštěstí tuze vtipný moderátor zahlásil chystající soutěž v pojídání utopenců na čas. To bylo něco pro nás! Okamžitě jsem se přihlásil a pro jistotu zapsal i Ega, abych nebyl náhodou poslední.

Když jsme vyšli na pódium, soupeři již byli na místě. Po mé levici stál chlápek, který patrně spolkl kombajn a na proti dáma, co určitě čas od času v noci navštíví ledničku. „Hlídej tu ženskou. Ta vypadá nebezpečně!“, rozdával jsem poslední pokyny a připravoval se na start. „Tak jedlíci, začínááámé TÉÉÉĎ“, hulákal humorista do mikrofonu a začali jsme jíst. Zrovna když jsem polykal první sousto a zapíjel ho pivem, dáma přede mnou zvedla ruku a radostně vyplivla kousek chleba. „Máme prvního vítěze!“, znělo mi v uších a chystal jsem se na druhý vuřt. Kombajnér vedle mě žral v obrovském tempu a když dojedl i plastový talířek, zvedl svou obří tlapu. „A kdo bude třetííí“, hecoval dál místní Libor Bouček a já se chystal na dalšího utopence. Třetím vítězem byl nakonec Eg, kterého jsme ale z pódia odnášeli na nosítkách. I když naše časy 14.53 respektive 15.27 nikoho nenadchly, odcházeli jsme s dobrým pocitem nasycenosti.

/Vojta/

 

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>