#35 Ta Pravá

#35 Ta Pravá

 

 * První dívka * Vodní svět * Škoda 120 * Sáhnout na stehno či nesáhnout? * Puzzle Šikmé věže * Na kafi * Zaplá pračka * Rozchod * Státní smutek * 

 

 

Když jsem si dočetl Štefiho poslední stórku, uvědomil jsem si, že už jistě žádný čtenář nemá pochyby o naší příslušnosti k 4% menšině (v Brně většina). Jelikož jsme se ale dozvěděli, že lidí, hlásící se k homosexualitě, prudce přibylo a v ČR čítají již 7% (na Jižní Moravě 8%), rozhodli jsme se stát (mnohem modernějšími) heterosexuály. Abych toto tvrzení potvrdil, odpoutejme se od puberťáckých taškařic, oslav a večírků a podívejme se na mnohem závažnější téma: Ženy!

Tento výňatek z mého života si ona dívka patrně nikdy nepřečte (pokud ano, omlouvám se), ale i přesto raději použiji krycí jméno: „Ta Pravá“.

Štefi v tu dobu měl svou první přítelkyni a jelikož měla stejně starou kamarádku a já jsem byl sám, slovo dalo slovo a my jsme na sebe zbyli. Byla hodná, chytrá a pocházela ze stejného města jako Miloš Zeman. Což se mi na ní líbilo nejvíc. Já byl naopak hloupý, neslušný a vlivem svého brzkého narození, kdy jsem byl čtrnáct dní v porodnici ohříván v inkubátoru na 100°C, vcelku zabrzděný. Tenkrát bydlela v bytovce přímo u aquaparku „Vodní svět Kolín“, a tak nemůže být pochyb, kam jsme šli na první schůzku. Ano, do kina. Tehdy jsem vybral velice romantický film „Machette zabíjí“, kde jsme měli možnost dvě hodiny sledovat čtvrcení lidských těl pomocí motorové pily. Po filmu jsem jí doprovodil ke dveřím, pohladil jí po tváři a odkráčel na vlak.

V tutéž dobu jsem si pořídil své první auto: Škoda 120 v béžové metalíze. Protože jsem se chtěl pochlubit, dojel jsem na parkoviště ke kolínskému bazénu a došel Té Pravé naproti. Když viděla mé vozidlo, chtěla se ihned otočit, běžet do svého pokoje a schovat se pod sušák na prádlo. Já si ale právě tuto chvíli vybral jako moment, kdy jsem jí poprvé chytil za ruku.

Nebylo úniku. Díky nabitému sebevědomí z dobře vykonaného „úchytu“, jsem vesele napumpoval benzín a na třetí pokus svou sekačku nastartoval.

Mé vozidlo mělo ve svém technickém průkazu stejný rok výroby jako rok narození mého prapradědečka z Podkarpatské Rusi, a proto byly pedály trochu vykloktané. Auto jsem tedy dobrzďoval ruční brzdou a tím se mi naskytla nečekaná příležitost! Uchopit jí (jakože omylem) za stehno. Než jsem ale sebral odvahu na tento nebezpečný pokus, přejeli jsme železnici a ocitli se před barákem. Možná dobře, že jsem tento krok tolik neuspěchal.

Vystoupili jsme a já jí ukázal svůj pokoj, kde se válelo několik panenek po mé sestře a rozestavěné Lego. Nabídl jsem jí, že si můžeme sestavit puzzle Šikmé věže v Pise, které jsem dostal za výzo. Ten nápad se jí ale nelíbil, a tak jsme po menší anabázi, kdy jí naše fenka bolestivě kousla do kotníku, vylezli na ulici a vydali se do centra Poděbrad.

Jako další zastávku jsem vybral mou oblíbenou kavárnu, kde jsem si objednal borůvkové latté a medovník. Hezky jsme si seděli a já vyhlížel vitrínou na kolonádu, zda nepůjde někdo známý, abych se pochlubil svou kamarádkou… tedy přítelkyní. Když jsem začal vyprávět své příběhy ze života, z ničeho nic se mi Ta Pravá přiznala, že se jí udělalo nějak špatně a navíc si vzpomněla, že doma nechala zapnutou žehličku, mikrovlnnou troubu, plynový sporák se zapálenou svíčkou a když pouštěla pračku, tak jí zapomněla zavřít. Nechtěl jsem, aby si vytopila byt, a tak jsem se rozhodl zaplatit a vydat se k autu. Jelikož jsem si zapomněl hotovost, musela to za mě uhradit má nastávající a já jí slíbil, že přes příště zvu já.

Cestou nazpět jsem jel tak rychle, jak jen to čtyřkolový drak dokázal (47 km/h). Ta Pravá celou cestu mlčela a já si myslel, že chce spát. Mlčel jsem tedy taky a za dlouho parkoval u vodního ráje. Má žena vystoupila z auta a zabouchla dveře, které jí zůstaly v ruce. Než jsem stačil vystoupit, už byla pryč a já sledoval, jak hezky běží.

Když mi pak čtrnáct dní neodepisovala a mně došlo, že asi tak dlouho nespí, ani tak dlouho nemá zamčený telefon na plovárně, prohlásil jsem náš vztah za ukončený a vyhlásil čtrnáctidenní státní smutek.

/Vojta/

foto: magazin.libimseti.cz
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>