#24 Prison Break

#24 Prison Break

 

* Je třeba změnit lokál * Plán na útěk * Úžasný studentský život na věky věků * Párty byt Praha * Záhadná obálka * Vzdušný zámek zbořen * Radost či pláč? *

 

 

Ti, kteří si přečetli True storku #21 zajisté nepřekvapím, když řeknu, že celoživotní sdílení dětského pokoje s mým malým roztomilým bráškou se neshoduje s potřebami dospívajícího muže (chlapce). Potřeboval jsem nutně „změnit lokál“ a poslední co mi stálo v cestě byla Maturita. Jelikož jsem ovšem člověk od přírody organizačně nadaný, „Prison Break“ jsem si pečlivě s předstihem naplánoval.

Jak to již u dlouholetých vztahů bývá, když se dva lidi mají rádi a rozumí si, dřív nebo později se vynoří otázka společného bydlení. V tomto stádiu jsme se s Vojtou nacházeli již počátkem čtvrťáku, nicméně stále nám stála v cestě školní docházka. Celé ty dlouhé večery v Mestizu jsme snili a básnili o tom, jak to bude krásné, až konečně odmaturujeme a odstěhujeme se do Prahy a budeme si užívat úžasného studentského života až na věky věků.

Jakožto „hlava rodiny“ jsem veškeré zařizování ohledně realit vzal na sebe a již 3 měsíce před maturitou jsem poctivě zadával do vyhledávacího pole u všech realitních kanceláří vyhledávací dotaz „párty byt Praha“. Po dlouhém hledání, vybírání a přehodnocování námi stanovených požadavků směrem dolů jsme našli to, co jsme hledali – sympatické 3+1 na Vinohradech s výhledem na Prahu.

Ihned jsme s chutí zaplatili rezervační poplatek, kauci, provizi realitní kanceláři, první 2 nájmy, tramvajenku realitnímu agentovi a byli jsme na mizině. Přesto jsme byli na sebe hrdí, že jsme učinili tento zásadní životní krok kupředu.

Vše šlo jako po másle, všechno již bylo zařízené, naplánované a čekalo se skutečně jen na ten výstupní list ze školy. A jak jsme si naplánovali, tak skutečně den po mé maturitní zkoušce jsme usedli do vlaku s batůžkem, kde jsme měli dvě ponožky (na levou a na pravou nohu), trenýrky, tričko a 10 plechovek piva, a vyrazili směrem ku novému domovu.

Ve vlaku jsme ve značně uvolněném stavu vesele popíjeli a dělali takový bordel, jako bychom se vraceli z rozlučky se svobodou. Náhle jsem si všiml, že Vojta neustále třímá za zády jakousi obálku. Když jsem se ze zvědavosti zeptal Vojty, proč celou dobu tak nechutně osahává tu obálku, zpříma se mi podíval do očí vážným pohledem, jako by tam byl jeho úmrtní list a obálku mi podal. V tu chvíli mi bylo jasné, že se v obálce skrývá něco, co mě rozhodně nepotěší!

Srdce se mi rozbušilo, kapka potu zběsile stékala po tváři a dopadla na razítko listovní zásilky, jež byla adresovaná z Brna. Pomalu jsem otevřel dopis a po přečtení prvních řádků se mi na chvíli zastavilo srdce. Cítil jsem se jako, když mi zbývá poslední půlrok života. Dopis obsahoval „Přijetí Vojtěcha Říhy ke studiu na Janáčkovu Akademii Múzických Umění v Brně“.

Přestože jsem měl pochopitelně ohromnou radost z kamarádova velkého úspěchu, zároveň jsem věděl, že naše „Pražské dobrodružství“ bude trvat pouhých 6 měsíců, kdy se posléze Vojta bude muset přestěhovat do vzdáleného hlavního města Moravy, aby tam ukojil své komediantské choutky.

A právě to byl pro nás výslovný apel k tomu, abychom následující půlrok prožili více než legendárně, abychom na něj nikdy nezapomněli!

/Štefi/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>