#49 Petřínská rozhledna s tím divným podstavcem

#49 Petřínská rozhledna s tím divným podstavcem

 

* Ten park je zvláštní * Hau mač? * Pokrok západní medicíny * Neúprosný močový měchýř * O kolečko míň * Nový módní hit mezi studenty * Temná jízda * Veřejná omluva technickým službám *

Když už jsme v té Paříži byli, rozhodli jsme se navštívit onen železný skvost připomínající Petřínskou rozhlednu. A jelikož jsme měli v plánu cestou tam i zpět požít našim tělům lahodící nápoje, museli jsme jít z kempu v Boloňském lesíku pěšky.

Když jsme skrze tento lesík procházeli, jakožto mladí zvídaví hoši jsme nemohli nepodlehnout neutuchající touze říci ona vzrušivá slůvka „Hau mač?“ procházejíc kolem jedné spoře oděné prostitutky.

S pubertálním chichotáním jsme čekali na reakci vnadné děvy, která k našemu překvapení přirozeným barytonem odvětila „Uan handrd ojro!“.

Tehdá jsme se vyděsili víc, než když jsme poprvé zhlédli pořad „Peříčko“ a s dlouhoznějící samohláskou „á“ jsme střemhlav utíkali pryč.

Ve chvíli, kdy jsme se nacházeli v bezpečné vzdálenosti od tohoto neidentifikovatelného objektu a začali polemizovat o velkém pokroku plastické chirurgie, všimli jsme si jak u tohoto „pána?“ zastavil kamion s německou poznávací značkou..

Ale pojďme od toho, nechme to být.

V noci jsme konečně dorazili k Ajfelovce. Nacházeli jsme se ve stavu, kdy jsme neviděli pouze jednu věž, nýbrž jsme viděli věže rozprostřené všude kolem nás (ano, tolik jsme toho vypili).

Když jsme se šli s Pepou, jak se říká, „vyprázdnit“ do křoví podél krásně udržovaného přilehlého parku, Pepa si všiml, že je před námi dřevěný plot a za ním se nachází zahradní technika sloužící k pravidelné úpravě nejznámějšího pařížského parku: „Hele vole, za tim plotem je kolečko, poď ho normálně vzít, bude prdel..“

Protože z nás dvou jsem v tuto chvíli byl já ten rozumnější, začal jsem mu tento nápad rozmlouvat: „Pepo podívej se, já jsem pro každou špatnost. Kdybychom byli v Kolíně, v Praze proč ne? Mohla by to být legrace. Ale víš jak, jsme v cizím státě, jsme opilý, …“ a než jsem svou morální řeč stihl dokončit, přelezl Pepa plot a ono kolečko mi začal podávat..

„Nu což, žijeme jen jednou“, řekl jsem si a sedl si do kolečka, na kterým mě za hlasitého řevu „it is dark riiiiiideeee“ Pepa proháněl po celém parku Champ-de-Mars, kličkujíc mezi skupinkami mladých studentů, již byli z našeho nápadu doslova nadšeni.

Tento nevinný nápad přerostl v nekonečné zástupy mladých lidí čekajících, až na ně přijde řada a budou moci také hrdě usednout do tohoto ďáblova „kolečka“ a zažít si dobrodružnou jízdu s dvěma jinochy z Kolína.

Po třech hodinách zběsilých jízd nadšenců ze všech koutů světa jsem nabral znaveného Pepu a přes samotné historické centrum jsem ho na kolečku tlačil 8 km zpět do našeho „boloň-kempu“, kde jsme pro tento užitečný stavební prostředek vymysleli další efektivní využití – naplnili jsme ho vodou a nechali v něm chladit zprvu sebe a poté i naše nápoje.

A jelikož nás následující ráno čekal rychlý odjezd zpět do rodné hroudy, omlouváme se tímto technickým službám města Paříže za dočasné vypůjčení kolečka, které nyní již nabylo trvalého charakteru.

/Štefi/

 

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>