#15 Maturiťák je jednou za život, vole!

#15 Maturiťák je jednou za život, vole!

 

* Velké P * Největší chlouba * „Berem každej štěk“ * Prasečinky * Bohatý Dredáč * Malibu * Poalkoholová rovnice * Ne úplně vrlý hlásek *

 

 

Několik týdnů po Vojtově plese v Poděbradech se chýlilo i k mému plesu s velkým P v nedalekém Kolíně. Vzhledem k tomu, že v Kolíně se ještě zaplať pánbůh uznávají nějaké tradiční hodnoty, střední školy se zde již po staletí předhání, čí ples bude ten víc nejlepšejší, než nejlepší ples let minulých. Této tradici byla věrna i naše třída. Vzpomínám si dokonce, že abychom měli dostatečný náskok před „konkurenčními“ třídami, jsme naši plesovou strategii začali vymýšlet již na seznamováku před nástupem do prvního ročníku.

Naší největší chloubou bylo maturitní video, který vymyslil, zrežíroval a částečně natočil ten nejnadanější a nejkreativnější žák této třídy.. Ale nemyslete si, kromě natáčení tohoto videa jsem měl na starosti mimo jiné i například program před slavnostním šerpováním.

Jelikož mne Vojta neustále bombardoval telefonáty, že rozhodně chce za každou cenu se svým dramatickým souborem „Berem každej štěk“ vystoupit výhradně na našem plese, nakonec jsem jeho nátlaku podlehl a dopřál jsem tomuto skrovnému souboru za panáka zelený onu sympatickou desetiminutovku slávy (potřeboval jsem něčím vyplnit prostor v programu, když jsme se zrovna převlékali).

Tato divadelní vložka s názvem „Prasečinky“ se bohužel v publiku moc neujala – především tedy v řadách babiček a dědečků maturujících studentů. Původně jsem myslel, že byl problém v tom, že herci nebyli dostatečně ozvučeni mikrofonovým systémem, ovšem později jsem zjistil, že pouze díky tomu, že senioři ony „prasečinky“ pouze viděli a naštěstí neslyšeli, alespoň soucitně zatleskali. – Ovšem nerad bych tomuto souboru ubíral na kvalitě, necelé 3 měsíce posléze se polovina tohoto souboru dostala na prestižní dramatické školy JAMU a DAMU. Dokonce jeden z nich byl sám Vojtěch Říha (nikoliv Dyk), ale to opět předbíhám..

Ples se vyvíjel dle plánu: opilá byla kapela, opilé bylo publikum, opití byli maturanti – zkrátka ples, jak ho všichni jistě znáte. Ve dvě hodiny již někteří kamarádi vyráželi ku domovu, ale já (pod vidinou toho, že bych někdy v budoucnu snad mohl psát nějaký blog o svých trapáskách) jsem si řekl, že takto by maturitní večírek končit zřejmě neměl a šel jsem do „lázní“ (což je kolínský rádoby taneční klub za rádoby pražské ceny), kde se konala afterpárty.

Již u vchodu mě odchytil budoucí člen naší budoucí party. Přezdívejme mu třeba „Dredáč“. Jelikož tento chlapec skutečně nemá hluboko do kapsy a byl rád, že mě vidí, přivítal mě panáky Malibu (ano, nebyl jeden – byly 4!). S díkem jsem je vypil a pokračoval k tanečnímu Disco-oldies-new-hits parketu, na kterém jsem původně neměl v plánu nic provozovat.

Po aplausu, který následoval po mém alkoholovém tanečku, kdy jsem se točil u kovové tyče střídavě na všechny světové strany až do té doby, než jsem zjistil, že se v tomto klubu vlastně žádná tyč nenachází, jsem si s vyschlým krkem chtěl objednat pivo na baru, kde opět seděl Dredáč. Ani jsem nemukl a měl jsem před sebou kromě piva 5 panáků Malibu (abych to nemíchal). Tentokrát jsem je již vypil „bez díku“ (Mezitím, co jsem pil panáky, oslovilo mého dredatého kamaráda asi 24 lidí s poptávkou od hulení po pervitin). Odskočil jsem si na toaletu a po mém opětovném příchodu na bar na mě čekalo již až téměř nemilé překvapení v podobě dalších 5ti panáků Malibu (v tu chvíli jsem tiše přemýšlel, zda se mě ten mladík nesnaží náhodou opít) a se slovy: „ty vole, maturiťák je jednou za život, chlastej!!“, mě donutil opět tyto průzračné likéry vypít. A tak to pokračovalo (zřejmě?) ještě několikrát..

V 15h ráno jsem se probudil a spočítal si tradiční ranní poalkoholovou rovnici: Doma + v posteli + neposkvrněný = Úspěšný start dne. Z hrdosti mě vyrušil mámin ne úplně vrlý hlásek, který mi prozradil, že jsem nějakým nedopatřením usnul dole na gauči v poloze připomínající v kleče se modlícího hříšníka před oltářem v Kostele sv. Marie. Bohužel, když mě ráno přišla vzbudit, ať si jdu lehnout do pokoje, neuspěla, jelikož jsem měl zřejmě otravu alkoholem, proto jsem se dál „mlčky modlil“ jako by se nechumelilo.

Z jejího vyprávění znám, že mě nahoru po schodech následně musela dotáhnout v mém komatickém stavu za pomoci zbytku rodiny, který ne úplně sdílel stejné nadšení z předchozí noci jako já.

A od té doby nepiju, fakt nekecám!

/Štefi/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>