#19 Jak jsme zaučovali nováčka

#19 Jak jsme zaučovali nováčka

 

* Poslední směna před maturitou * Nová tvář v dámské šatně * Kujme pikle * Blonďatá patnáctka * Vysvětlování nadstandardních firemních pravidel * Rozbitý „chytrý šejkovač“ *

 

Maturita se blížila rychlostí zaražených větrů, Vojta poctivě střízlivěl a já „nepoctivec“ poctivě zarůstal vousem (Důvody, proč vlci jdou sem, naleznete v True storce #17). Najednou nám do maturity chybělo 14 dní a my, jelikož jsme měli málo napracovaných hodin u Ronalda, jsme s nadšením tyto téměř poslední dny uvítali, abychom splnili akční plán: Odpracovat 256 hodin/měsíc (tenkrát jsme pracovali jen brigádně). Celý týden jsme si s Vojtou náležitě užili naším tradičním způsobem – z práce domu (vy víte kam) a z domova rovnou do práce. Během této doby jsme zažili spoustu legrace a úsměvných příhod – ale to na tento blog nepatří, takže k vážným věcem..

Na poslední odpolední směnu před maturitou (den před maturitou) jsme přišli do práce celí rozjuchaní a v dobré náladě, která nám zbyla ještě z předešlé noci. Již když jsme vcházeli do dámské šatny, všimli jsme si, že se zde na směnu připravuje zcela nová tvář. (Samozřejmě nás to nepřekvapilo vzhledem k místní 268%ní fluktuaci zaměstnanců.) Mlčky jsme se šli převléknout a již jsme kuli pikle!

Převlečeni jsme stáli u dveří a čekali na příchod nové 15ti leté výrazně blonďaté zaměstnankyně jménem Adalbertýna, ale klidně jí v této situaci říkejme lidově „oběť“. Když jsme viděli, že oběť míjí kuchyň a zastavuje se až u pokladen – o našem dnešním stanovišti bylo rozhodnuto a šli jsme hrdě k pokladnám.

Jelikož tam neustále hekticky pobíhal šéf směny, měli jsme svázané ruce a nemohli jsme ani jednu z ukutých piklí využít v praxi, proto nám nezbylo, než manažera vyslat k imaginárnímu průšvihu ve skladu, abychom ho zneškodnili (řekli jsme mu, že po spočítání všech 45 685 kelímků jsme zjistili absenci 12ti z nich – tak si je šel rozhořčeně přepočítat). Konečně jsme na scéně byli pouze my a oběť! Muhehe

Adalbertýnu jsme mile přivítali u naší společnosti a v prvních větách jsme shrnuli veškeré špatnosti a negativa, jež tato práce obnáší. Když po našich slovech, chtěla okamžitě tuto společnost na věky opustit, uklidnili jsme ji tím, že naštěstí tam pracujeme my s Vojtou a rádi jí pomůžeme se vše rychle naučit, aby měla pocit, že je skutečně v těch nejlepších rukou. A samozřejmě, že byla!

Přeskočili jsme to klasické vysvětlování, kde co najde, co jak má dělat a při příchodu prvního zákazníka jsme jí hned vyslali, ať si zkusí zákazníka obsloužit, jak nejlépe umí s tím, že na ní budeme dohlížet a popřípadě jí pomůžeme, a odešli jsme si povídat k salátové vitríně. Ani ne po minutě za námi oběť přiběhla s dotazem, že si zákazník přeje hamburgera a neví, kde ho má najít. Rozhodli jsme se jí s hledáním pomoci. Po společném prohledání všech skříněk, zásuvek, boxů a šatny, jsme jí s politováním museli oznámit, že nejspíš hamburgry již nemáme, ať zákazníkovi nabídne cheeseburgra bez sýra.

Ani jsme se nenadáli a byl tu zákazník č. 2, jenž si objednal malý jahodový shake. Oběť u nás byla v cuku letu a pochopitelně chtěla vysvětlit, co je to [shake] a jak ho vyrobí. A tak jsme se jali vysvětlování: „Víš, takový shake, to není jednoduchá záležitost – je to otázka cviku, něžnosti a zkušeností. Musíš jít k támhletomu přístroji, stoupnout si k němu čelem a velice jasně a zřetelně vyslovit: „m-a-l-ý | j-a-h-o-d-o-v-ý | š-e-j-k | p-r-o-s-í-m“. Ale fakt je důležitý, abys nedrmolila a správně artikulovala, mohlo by se také stát, že by ti místo toho šejku udělal zmrzlinu, a to přece nechceme. A hlavně nezapomeň na slůvko „prosím“, je to taky jen stroj a má svou hrdost, takže když po něm něco chceš, ocení, když ho o to poprosíš. Tak si to utíkej zkusit.“

V tu chvíli jsme se museli jít schovat za roh, aby náš 20ti minutový záchvat zcela upřímného smíchu neviděla, a zrovna v tu chvíli se vracel ze skladu manažer, k němuž ihned Adalbertýna přiběhla s nemilou zprávou: Přístroj na šejky je rozbitý! Manažer se podiveně podíval na měsíc nový přístroj a řekl, ať mu ukáže, jak si šejka točila. Oběť poslechla a profesionálně se postavila před šejkovač, nastavila před sebe pravou ruku, jako by mu podávala ruku a pištivým hláskem spustila: „malý jahodový šejk, prosím prosím“ = to už pro nás byla konečná a smíchy jsme se již nezvládali udržet na nohách, natož nadále pracovat. Před odchodem domů nám vytočený a námi zklamaný manažer výhružně sdělil, že nás za trest neučiní trenéry nových zaměstnanců, což nás s Vojtou zamrzelo asi stejně, jako když vám odpadne páteční odpolední výuka.

/Štefi/

foto: ebay.com
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>