#56 Hasič ve froté

#56 Hasič ve froté

 

* Hugo Haas * Dělba sprch * Kapající topení * Kancelářští holubi * 7 + kk * Schody hrůzy * Svíčka a tyčinka * Mít nohy na ramenou * Kroužit nad Brnem * 

 

 

Příběh, který bych Vám dnes rád vyprávěl, měl zapadnout v hlubokém propadlišti dějin. Měl. Bohužel jsem se po domluvě a doporučení své psychoterapeutky rozhodl jít s pravdou ven.

Tento incident se odehrál při mém druhém ročním pobytu v rodišti Huga Haase, Milana Kundery či Jana Řezníčka. Tenkrát jsem se stěhoval z Jamáckých kolejí (true storka #41) do svého vlastního bivaku. Po dlouhém hledání jsem našel sympatické studentské patro, zrekonstruované ve více účelové budově poblíž centra a nedaleko od privat klubu Depo. Ačkoliv se jednalo pouze o prázdné kanceláře, celá chodba byla poseta studenty, u nichž se dá najít společná rovnice: „menší nájem, více piva“.

Sprchy byly rozdělené na chlapečské a dámské oddíly. Kuchyňka pak stála naproti mým dveřím na chodbě, a tak jsem si každé vaření mohl užít v první řadě. Vzhledem k tomu, že si sem chodila vyrábět pokrmy celá budova + domácnosti z městské části Brno-střed a Brno-Královo Pole, velice brzo jsem odkoukal všechny recepty a napsal tak svou první kuchařku „Vaříme vše za 39,-“.

Zrovna když jsem si instaloval matraci co nejdále od okna, aby mě co nejméně otravovali holubi, kteří noc co noc otevřenou ventilačkou podnikali útoky na mé oční bulvy, uslyšel jsem smělé zaklepání. Překročil jsem krabičku od sirek, z které jsem si vybaloval veškeré přinesené věci a vzal za kliku.

„Ahoj, jmenuji se Kamil, ale říká se mi Mlíko. Jsem správce studentského patra.“ Mladík mi stiskl ruku a popřál hezké bydlení.

S Mlíkem jsme se viděli ještě mockrát. Studoval bezpečnostního technika, což jsem pochopil jako povolaní hasiče, který pouze zapíná hydrant. Byl určen jako vedoucí našeho kancelářského podlaží a měl klíče od všech pokojů. Díky tomu mě jednou zachránil před záplavou, kdy utahoval přes víkend kapající topení. I když chodil po chodbách ve froté županu a na pokoji žil se svým fitness trenérem, netušil jsem žádnou zradu. Hasiči, boxeři a herci jsou přece ta povolání, kde se opačně orientování nevyskytují. S tímto tvrzením jsem se uklidnil a dál bral Mlíko jako normální spotřební zboží.

Až jednou…

Vracel jsem se tenkrát z pozdního nočního semináře ke svým holubům. Když jsem šmátral po klíčích, abych si otevřel vchodové dveře, z ničeho nic se rozletěly a v nich stál neznámý kluk. „Pojď dál, už na tebe čekáme“ , zašeptal a ramínko jeho noční košilky se ležérně svezlo. „Eh“, neztratil jsem duchapřítomnost a zandal kliček do kapsy. Kolega u dveří mě chytil za límec a vhodil dovnitř. Když jsme vystupovali do druhého patra, pochopil jsem, jak se asi cítí holky, které jdou s krátkou sukní po schodech a já jdu za nimi. Nervozně jsem se otáčel a cítil jeho pohled na nevhodných partiích

„Už jsme doma“, informoval mě a zachrastil svazkem klíčů. „Eh, totiž.. já vlastně bydlím o šest pater výš“, pronesl jsem a chystal se k odchodu. Můj nový parťák na nic nečekal a otevřel dveře. Přes dým voňavých tyčinek a záblesků svíček jsem viděl pouze siluetu. Mlíko tam ležel v takové pozici, co hasiči běžně nelehávají a opakovanými citoslovci „či či čí“ mě zval do svého lože.

Sprint, který jsem po tomto obratu nasadil, později zopakoval až Usain Bolt na Zlaté tretře. Vyběhl jsem do svého pokoje, zabarikádoval dveře vším, co bylo po ruce a skočil na hřbety svých ochočených holubů, kteří mě unášeli pryč nočním Brnem.

Druhý den jsem na svých dveří sloupl papírek s omluvou: „Soráč, čekali jsme někoho jinýho.“

V pohodě kluci..

/Vojta/

Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>