#28 Domove domove, sladký a jediný

#28 Domove domove, sladký a jediný

 

* Houmpab Xko * Otevírací dveře * Zavírací dveře * Dvě čivavy * Barmanka 50+ * Atraktivní sexy modelka * Konečně šťastní * 

 

 

Inu navažme rovnou bezhlavě zběsile na storku #27..

Po celoodpoledním hledání našeho vysněného „houmpabu“ (v originále „Home Pub“) jsme se konečně dočkali a po prošlapání snad každé Vinohradské uličky skončili naše oči zamilovaně zírajíc na vitrínu X baru ve vedlejší ulici.

Přesto, že to byl nonstop, byl to podnik věru moderní a technologicky na úrovni. Když jsme stáli před vitrínou a s vypláznutým jazykem koukali přes sklo dovnitř stejně tak jako natěšené děti v Karlíkově továrně na čokoládu, z ničeho nic se otevřely dveře – ano, čtete správně, nejedná se o chybu ve shodě podmětu s přísudkem, skutečně se ty dveře otevřely sami bez cizí pomoci. (Na takové vymoženosti jsme s Vojtou nebyli zvyklí, jelikož jsme do svých 19ti let úspěšně vzdorovali návštěvám velkých moderních obchodních center).

Na otevírající se dveře jsme koukali ještě udiveněji, než černý pasažér na revizora v tramvaji číslo 16 ve stanici před konečnou, když vzápětí se z naší modly vypotácel za doprovodu moderní taneční hudby zahalen kouřem typicky český 60ti letý štamgast s cigárem v ústech. Zasalutovali jsme mu a natěšeně postoupili ke dveřím s nezadržitelným chtíčem po tak levné Plzni.

Dveře se před námi ovšem suverénně zavřely. Marně jsme u automatických dveří hledaly kliku, marně jsme před dveřmi prováděli obětní obřad z formulí „Hospodo, otevři se“, dveře se zkrátka neotevřeli. Téměř s pláčem jsme se již chýlili k odchodu, když se z ničeho nic dveře opět otevřely a my s intuitivní myšlenkou okamžité příležitosti vniknout dovnitř neváhali ani vteřinu a s rozeběhem skočili ku dveřím šipku, přičemž jsme doufali, že se nám před nosem dveře nezavřou. Nezavřely. Ovšem během letu jsme si tak nějak uvědomili, že se ty dveře neotevřeli jen tak z ničeho nic, ale zřejmě asi bude někdo z těch dveří .. PRÁSK! V tu ránu jsme leželi na vycházející paní i na jejich vycházejících dvou čivavách. (Štěstí, že paní byla jaksi jinak prostorově řešená a přistání bylo tudíž měkké). Všem třem poraženým jsme se upřímně omluvili a sedli si na bar, kde nás přivítala stejně prostorově řešená (zřejmě sestra) 50ti letá slečna barmanka slovy, že, kdybychom před vchodem zazvonili na zvonek s nápisem „Pro vstup, zvoňte zde“, ty elektronicky vymakané dveře by nám otevřela.

Tento úsměvný vstup jsme přešli s humorem a objednali si rundu Plzeňských, pak další a pak dalších 10. Po patnáctém pivu se z ničeho nic původně ošklivá barmanka proměnila v převelice atraktivní sexy modelku, kterou jsme měli s Vojtou od 3tí hodiny ranní potřebu neustále na něco zvát. Když naše city v následujících čtyřech hodinách neopětovala, vzdali jsme to a kolem sedmé jsme si na baru raději objednali snídani: Utopence a jedno Plzeňské. Po snídani jsme několik hodin strávili sedíc u automatů a bezhlavého ťukání do barevných tlačítek, když nás přepadl hlad. Místní nabídka hotových jídel (utopenec) se nám již okoukala, proto jsme se rozhodli přejít ulici, přičemž jsme zjistili, že venku je světlo a sluneční hodiny ukazují 13:46.

V protější restauraci jsme si dali dietní vepřové koleno s bramborovým salátem, poseděli u třech plzeňských a řekli si, že je čas jít domů. Tak jsme zaplatili a zpět přešli přes ulici do Xka, kde nás již barmanka Maruška vítala s úsměvem.

Na byt jsme během tohoto slastného týdne chodili cirka jednou za 3 dny osprchovat se, pročíst poštu, zakřičet z okna na haranty, ať tolik neřvou a vraceli se zpět do našeho druhého domova.

/Štefi/

foto: www.nastrojan.cz
Sdílejte nás dál:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>